První rostlinu této skupiny vyšlechtil v padesátých letech zahradník Ted Both v Austrálii. Postupně křížením s klasickými páskatými pelargoniemi (zonale) vznikaly další kultivary.
V roce 1966 se několik rostlin dostalo do Evropy a od té doby to byla nejrychleji se rozvíjející skupina pelargonií. Do současnosti již bylo vyšlechtěno několik stovek kultivarů. Nyní jsou velmi oblíbené především v západní a severní Evropě, v USA a Austrálii, ale i u nás se těší stále větší oblibě. Například na výstavě Květy v Lysé nad Labem patřily každoročně k nejvíce obdivovaným rostlinám. (V současnosti již na burze v Botanické zahradě hl.m.Prahy v Troji, nebo na Výstavě pelargonií v Botanické zahradě PřF UK v Praze Na Slupi.)
Šlechtění nyní probíhá hlavně v Anglii a ve Švédsku. U nás byl průkopníkem ve šlechtění stellárů pan Bohumil Bradna z Nového Bydžova, který však již bohužel zemřel. V současné době se šlechtěním zabývá několik členů spolku Přátelé pelargonií, z.s.
Český název hvězdicovité pelargonie vznikl díky tvaru květů u prvních jednoduše kvetoucích kultivarů, které připomínají hvězdu. Listy jsou zase mnohdy podobné listům javoru. Květy mohou být jednoduché, poloplné, plné a kaktusovité, u všech typů květů se vyskytují rostliny s různou šířkou okvětních lístků. Listy mohou být v různých odstínech zelené, někdy jednobarevné, jindy s různě širokou tmavou kresbou, dále tzv. zlaté, téměř černé, bronzové a panašované. Vzrůstem se rostliny dělí na klasické, trpasličí a miniaturní, někdy se ještě nejméně vzrůstné kultivary označují jako mikrominiatury.
Nároky na pěstování se v ničem neliší od nároků běžně pěstovaných pelargonií, tudíž se jedná o zcela nenáročné rostliny, které jsou vhodné i pro začátečníky. Jen některé pestrolisté miniatury bych doporučoval spíše zkušenějším pěstitelům.
ODKAZ NA CELOU FOTOGALERII STELLARY ZDE
Autor textu a foto: Petr Reichelt, článek Zahrádkář 7/18
