Tyto pelargonie jsou známé také pod názvy – andělské oči, crispum hybridy, maceškokvěté nebo maceškovité. Základem pro vznik těchto atraktivních rostlin byl kříženec druhů Pelargonium betulinum, který byl postupně začátkem 20. století křížen s různými kultivary tzv. anglických pelargonií.
Proto některé kultivary připomínají zmenšené „angličanky“, jiné se zase tvarem a zbarvením květů podobají miniaturním maceškám. Pro získání oranžových a nejnověji i červených květů byl do andělských pelargonií přikřížen druh Pelargonium fulgidum. Se zajímavým výsledkem šlechtění byl použit také druh Pelargonium scabrum.
Popis andělských pelargonií
Andělské pelargonie jsou husté keříčkovité rostliny, které jsou vhodné nejen samostatně do květináčů, ale i do truhlíků, misek a závěsných květináčů, ve kterých některé odrůdy vytvoří mírný převis. Listy mohou být celokrajné, trojlaločné, u hybridů s P. fulgidum peřenodílné. Kromě klasických zelenolistých kultivarů bylo vyšlechtěno i několik zlatolistých a panašovaných. Květy jsou téměř vždy jednoduché. Zatím jediným plnokvětým kultivarem je QUANTOCK DOUBLE DYMOND. Absolutní raritou nejen mezi andělskými pelargoniemi je kultivar FIR TREES CATKINS, jehož květy vypadají spíše jako jehnědy (catkins = v překladu jehnědy).
Péče o andělské muškáty
Pelargonie této skupiny jsou poměrně snadno pěstovatelné. Pro zdárný růst jim stačí propustný substrát, přiměřená zálivka a pravidelné přihnojování. Vhodné je také odstraňování odkvetlých květů a především semeníků, aby rostliny nasazovaly stále nová poupata. Stanoviště je nejvhodnější s východní orientací, ale vyhovující je i místo, které je pouze chráněné před největším poledním žárem. Rostliny sice snesou i jižní expozici, ale někdy při velmi horkém počasí zastavují kvetení. Platí to především pro některé starší kultivary.
ODKAZ na celou fotogalerii andělských pelargonií
